Nikdy nepřestávej věřit, i když se ti podlamují kolena

Nenáročný cíl se nakonec přetočil v boj o ŽIVOT BEZ BOLESTI

Vše začalo už na základní škole na prvním stupni. Do teď si vybavuji, co přesně se stalo. Po plaveckém výcviku jsem při chůzi po mokré podlaze uklouzlaspadla přímo na spodní část páteře. Vzpomínám si, že sanitka pro mě nejela a nikdy nikdo problém neřešil.

Neřešila se ani vznikající boule a otok v oblasti křížové kosti, která byla stále více výraznější a kterou mám do teď. Nějakou dobu mě to neomezovalo, až do chvíle dalšího úrazu.

Všechno se stalo ve veliké rychlosti

V únoru roku 2013 jsem při tréninku gymnastiky při posledním saltu vpřed z výšky dopadla zpevněná na obě špičky. Najednou jsem ztratila rovnováhu, uklouzly mi špičky na žíněnce, kolena se prohla do oblouku a horní část těla automaticky letěla dopředu, aby to vyrovnala. Díky hypermobilním kloubům jsem z toho vyvázla bez přetržených a utržených vazů.

Domů jsem odešla po svých bez značných problémů!

Bod zlomu nastal čtvrtý den poté, kdy jsem se vzbudila a od prvního pohybu pravé nohy jsem věděla, že je zle.  Pocitově jsem o ní věděla pouze minimálně, jakoby nebyla má. Při zvednutí z postele jsem pocítila ostré bolesti s extrémní nestabilitou celé dolní končetiny. Byla jsem okamžitě odvezena na pohotovost, kde jsem se nic nedozvěděla - "Za pár dní se to zlepší!"  a stáhli mi koleno obvazem.

Tím začalo kolečko obíhání pohotovostí, ortopedů, chirurgů, neurologů, apod.

vytracení Důvěry k doktorům

V té době jsem byla velmi naivní a důvěřovala POUZE doktorům. Bolest vůbec neustoupila, spíše se zhoršovala. Noha byla čím dál více nestabilní a do toho všeho se začala podlamovat. Podlomení přišlo častokrát opravdu nevhod. Nikomu nepřeji zažít - pád na schodech i ze schodů, na eskalátorech, ale také na rovné zemi, v metru/autobuse. No kdekoli Vás napadne. Vzniklo mi kvůli tomu několik jiných zranění od extrémně vymknutých hlezenních kloubů, blokace esíček, bederní páteře až po naražená zápěstí a lokty.

Nechápala jsem, co se se mnou děje.

Mezitím se začali objevovat další komplikace. Výpadku dechu. Spirometrie v pořádku a další testy též. Mohal yb tu hrát velkou roli psychosomatika, ale jak pochopíte později, od ní to též nebylo.

Nohu jsem stále řešila s ortopedem, který mi oznámil bez žádných testů přetržený zevní postranní vaz. Operace žádná a řešení mělo pouze ortézu a rehabilitace. Podstoupila jsem je každý týden několikrát. Snažila se cvičit a nosit ortézu speciálně upravenou na boční vazy. Ortéza a rehabilitace pomohly na chvíli. Začala jsem chodit opět bez berlí. Tato doba bez berlí netrvala moc dlouho, než jsem sebou sekla na chodníku.

Poranila jsem si při pádu hlezenní kloub natolik, že jsem byla nucena nosit další ortézu a opětovně berle na delší dobu. Bylo mi opět řečeno, že pády jsou způsobené vazy v koleni, které je extrémně nestabilní.

S konečným verdiktem jsem se nechtěla smířit. Nezdálo se mi to. Jak mohu chvíli chodit bez problémů, najednou spadnout, o ničem nevědět a cítit pouze bolest celé dolní končetiny? Jak mi mohla z ničeho nic přestat fungovat noha?

Aby toho nebylo málo, začali se mi objevovat problémy s břichem. Časté bolesti po jídle, nafouknutost a průjmy. Začala jsem být často velmi slabá, unavená a bez energie. Byla jsem nucena vyřadit z jídelníčku pšenici. Velmi to pomohlo. Měla jsem však tušení, že jenom to stačit nebude.

Konečně jsem narazila na úžasného ortopeda, který se snažil zjistit co se se mnou děje. Poslal mě na MRI. Vazy, kosti, svaly byly však v pořádku.

"Zoufalá sedím v čekárně a  přemýšlím pouze nad tím co bude dál ?"

Jak mám řešit něco, když ani nevím co mi je? Žádný doktor nedokázal přijít na mou příčinu zdravotních problémů. Stále dokola rehabilitace a další vyšetření. Diagnostika pohybového aparátu ukázala, že mi přestává fungovat stehenní sval. Tentokráte mi bylo oznámeno poškození vazů a velké oslabení stehenního svalu

necítím pravou nohu

Fyzioterapeutka mi šáhla na zadní stranu pravého stehna a já nic necítila. Byla jsem vyděšená. Necítila jsem již celou pravou nohu. Chodit jsem mohla, ale necítila jsem žádný dopad, žádné ohnutí kolene, žádné zvednutí prstů. Muselo to probíhat již delší dobu, ale nevšimla jsem si toho.

Brala jsem léky na bolest, které s tím byly hodně spojené. Bolesti byly natolik silné, že jsem nemohla léky vysadit.

nejhorší vyšetření

 

Ortoped mě poslal na další neurologii. Prošla jsem znovu základním vyšetřením a byla jsem objednaná na vyšetření EEGEMG.

Mezitím jsem nohu začala mírně cítit a začala lehce fungovat. Po pár dnech zase nefungovala. Tohle se střídalo dokola.

Když jsem přišla na vyšetření EEG i EMG obě nohy jsem cítila na můj vkus dobře. V průběhu EMG jsem začala pociťovat necitlivostbolesti

Nikdy nezapomenu na slova paní doktorky, která mi oznámila, že to není možné a pokračovala. Když jsem se začala svíjet velkými bolestmi, přestala. Pokročila k další části vyšetření. Zavedení jehlové elektrody do stehenního svalu.

„Zatněte a uvolněte stehno"

Doktorka vpíchla jehlunoha přestala plně fungovat. Měla jsem ohromné bolesti. Stehno do kterého mi byla vpravena elektroda se po vpíchnutí samovolně zatlo. Neměla jem jak ho povolit, protože jsem ho necítila a nedokázala ovládat. Jehlu stále ve stehni.

Po několika urgencích, že nohu necítím a mám bolesti mi stále bylo oznamováno, že to není možné. Jestli sval nepovolím, nebude moci dokončit vyšetření.

Bolesti v noze a necitlivost celé nohy jsem popisovala neuroložce neustále, která mi s klidným srdcem do očí oznámila, že jsem přecitlivělá a mám odejít.

Odejít bylo vcelku metaforické v tu chvíli, ale myslela to vážně. Odkulhala jsem do čekárny, kde jsem čekala než si budu moct na nohu aspoň trochu stoupnout. Nevěděla jsem jestli to bude za minutu nebo za několik hodin. Seděla jsem a brečelela. Netušila jsem co dál.

Sedím v čekárně neurologie, kde mi nejsou schopni pomoct, vyvolali mi úplnou necitlivost pravé nohy a nedokázali mi říct proč. Bylo to nejhorší vyšetření ze všech. 

Začátek mé kariéry

Na pár měsíců se to ustálilo. Mohla jsem minimálně fungovat. Nohu jsem stále cítila z 50%. V té době jsem začala pracovat jako osobní trenér. Díky práci jsem si mohla život plánovat jak jsem potřebovala a hlavně podle toho jak mi bylo.

Většinu volného času jsem věnovala studiu o možných příčinách mého problému. Věřila jsem, že nějaký důvod tu je proč se mi to děje. Jen ho nikdo zatím nenašel.

V dubnu 2016 jsem stála ve frontě a to co se mi dělo klasicky s pravou nohou se najednou stalo i v levé noze. Začaly se zhoršovat toky na křížové kosti a přestávaly mi fungovat i břišní svaly.

Neustále jsem hledala možné příčiny. Přišla jsem na možnost jak se vždy v akutí fázi zbavit bolestí. Nebylo to řešení, ale mohla jsem fungovat! Pravidelně jsem absolvovala kurz za kurzem a snažila se pomáhat lidem i sobě. Musela jsem nakonec začít nositbřišně-bederní pás, který mě drží pohromadě.

Po probuzení jsem necítila obě nohy

V únoru 2017 jsem se probudila a uvědomila jsem, že je opravdu zle. Necítila jsem obě nohy. Psychicky jsem z toho byla na dně. Celý den jsem nemohla chodit. Bylo to opravdu náročné období. V hlavě se mi stále promítaly myšlenky, co dělám stejně od úrazu. Na nic jsem nepřišla. Po diskuzi s kamarádkou jsme se dostali k tomu, že půl roku před úrazem jsem začala brát antikoncepci.

Při pohledu na vedlejší účinky jsem pochopila, kde je problém 

Neumíte si představit moje pocity, které jsem prožívala ve chvíli, kdy jsem četla všechny vedlejší účinky. Mezi nimi byly všechny projevy, které jsem si prožívala od úrazu. Nejen ty s nohama, ale bohužel i jiné.

Stavy dušnosti a výpadku dechu.
Bolesti střev a žaludku.
Poruchy pozornosti.
Infekce močového měchýře.
Devět měsíců v kuse opar na nose.
Bolesti zad.
 

Měla jsem chuť okamžitě spálit příbalový leták. Bylo mi příšerně. Probrala jsem to se spoustou známých, kteří mají v rodině lékaře. Vysadit nebo ne? Rozhodnutí bylo jednoznačné.

vysadit antikoncepci

Věřila jsem, že to zabere. Po několika dnech bylo vidět, že jsem ji vysadila. Začala jsem narůstat v nohách na objemu. Nejspíše důsledkem vody. Sáhla jsem si na nohy a v tu chvíli mi došlo, že je cítím.  Po pěti letech je cítím! Byl to neskutečný zážitek.

Po měsíci od vysazení jsem chodila více přirozeněji a mohla začít pomalu rehabilitovat. K mé alergii na lepek způsobené konzumací antikoncepce se přidaly ještě další alergie na potraviny. Nejhorší alergie se objevila na kokos. 

2019 - Aktuální stav

Můj aktuální stav vypadá tak, že od nového roku nemám žádné příznaky a jsem v pořádku. Nohy jsou ještě stále slabé. Začala jsem mnohem více chodit, pomalu se začínám vracet do sportovního života. Ještě v druhé polovině roku 2018 moje zdravotní situace nebyla úplně optimální. Nastalo několik momentů, kdy nohy fungovaly o něco míň než měly. Zapojovala jsem se do běžných aktivit, které jsou standardem pro kohokoliv z nás.

Celá tato zkušenost mě naučila vžít se do situace, kterou někdo prožívá. Samotnou mě to poznamenalo. Vážím si mnohem více svého zdraví !

Nikdy se nevzdejte A nepřestaňte věřit, i když se vám podlamují kolena

Díky těmto zkušenostem jsem začala podnikat v manuálních a pohybových terapiích a dříve i v osobních individuálních trénincích.  Pomáhám dospělým i dětem od bolestí pohybového aparátu a od dysbalancí. Vždy se snažím najít příčinu daných zdravotních problémů!

vzdělání

2019

Bolavá záda

Cvičení pro těhotné

Pánevní dno

Fyzioterapie dětí

Koleno, kotník a ploska nohy ve fyzioterapii

 

2018

Dynamická neuromusculární stabilizace podle Koláře, koncept založený na vývojové kineziologii (Rehabilitation Prague school)

 

2017

Vitality flossing (ARTZT institut)

Baňkování PLUS

Biomechanika dolních končetin

KinesioTaping® Method - kurz KT1/KT2 (Mgr. Michal Peroutka - CTKI)

Fakta a mýty KinesioTaping® Method – Konference v AJ  (Dr. Kenzo Kase, DC - autor metody)

Rehabilitace a trénink po úrazech horních končetin

Rehabilitace a trénink po úrazech dolních končetin

Mentální koučink v praxi

Funkční trénink CORE

 

2016

Funkční aktivace nohy

Dornova metoda plus, Dornplus a Breussova masáž

Diagnostika pohybového systému

 

2014

Instruktor Fitness

Instruktor Kulturistiky